ústřičník

Czech

Etymology

From ústřice +‎ -ník.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈuːstr̝̊ɪt͡ʃɲiːk]

Noun

ústřičník m anim

  1. oystercatcher (any member of the genus Haematopus)

Declension
Declension of ústřičník (velar masculine animate)
singular plural
nominative ústřičník ústřičníci, ústřičníkové
genitive ústřičníka ústřičníků
dative ústřičníkovi, ústřičníku ústřičníkům
accusative ústřičníka ústřičníky
vocative ústřičníku ústřičníci, ústřičníkové
locative ústřičníkovi, ústřičníku ústřičnících
instrumental ústřičníkem ústřičníky

Further reading
  • ústřičník in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • ústřičník in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.