švec
Czech
Etymology
Inherited from Old Czech švec, from Proto-Slavic *šьvьcь, equivalent to šít + -ec.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈʃvɛt͡s]
Noun
švec m anim (female equivalent ševcová, relational adjective ševcovský)
Declension
Derived terms
Further reading
- “švec”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “švec”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “švec”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025
Old Czech
Etymology
Inherited from Proto-Slavic *šьvьcь. By surface analysis, šíti + -ec.
Pronunciation
Noun
švec m pers
Declension
Declension of švec (soft o-stem reducible irreg-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | švec | ševcě | ševci, ševcové |
| genitive | ševcě | ševcú | ševcóv |
| dative | ševcu, ševcovi | ševcoma | ševcóm |
| accusative | ševcě | ševcě | ševcě |
| vocative | ševče | ševcě | ševci, ševcové |
| locative | ševcu, ševcovi | ševcú | ševcích |
| instrumental | ševcem | ševcoma | ševci |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
Descendants
- Czech: švec
Further reading
- Jan Gebauer (1903–1916) “švec”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění