свѧтити

Old Church Slavonic

Etymology

свѧтъ (svętŭ) +‎ -ити (-iti)

Verb

свѧтити • (svętitiimpf

  1. to sanctify
  2. to consecrate
    • from Vita Methodii, 0600200:
      свѧти же на поповьство блаженааго Меѳедиꙗ.
      svęti že na popovĭstvo blaženaago Meθedija.
      He also consecrated the blessed Methodius to the priesthood.
  3. to bless
    • from Vita Methodii, 1200510-1200540:
      и въ роукоу ѥго соуть отъ бога и отъ апостольскаго стола вьсѧ словѣньскꙑꙗ странꙑ, да ѥгоже прокльнеть, проклѧтъ, а ѥгоже свѧтить, тъ свѧтъ да боуди.
      i vŭ ruku jego sutĭ otŭ boga i otŭ apostolĭskago stola vĭsę slověnĭskyja strany, da jegože proklĭnetĭ, proklętŭ, a jegože svętitĭ, tŭ svętŭ da budi.
      And from God and the Apostolic See are all the Slavic lands in his hands. Thus, whomever he curses is cursed; but whomever he blesses, may he be blessed.

Conjugation

Present tense of свѧтити
singular dual plural
азъ (azŭ) тꙑ (ty) тъ () вѣ () ва (va) та (ta) мꙑ (my) вꙑ (vy) ти (ti)
свѧщѫ (svęštǫ) свѧтиши (svętiši) свѧтитъ (svętitŭ) свѧтивѣ (svętivě) свѧтита (svętita) свѧтите (svętite) свѧтимъ (svętimŭ) свѧтите (svętite) свѧщѫтъ (svęštǫtŭ)

Derived terms

References

  • Бояджиев, Андрей (2016) Старобългарска читанка[1], София
  • свѧтити”, in GORAZD (overall work in Czech, English, and Russian), http://gorazd.org, 2016—2025