bijwijfschap

Dutch

Etymology

From bijwijf +‎ -schap.

Pronunciation

  • IPA(key): /ˈbɛi̯.ʋɛi̯fˌsxɑp/
  • Hyphenation: bij‧wijf‧schap

Noun

bijwijfschap n (uncountable)

  1. (obsolete) concubinage (state of being a concubine)