branka

From brána +‎ -ka.

• IPA^(key): [ˈbraŋka]

branka f

1. diminutive of brána (“gate”)
2. gate (entrance to a garden or a cemetery)

   Synonym: vrátka

3. (sports) goal (an area into which the players attempt to put an object)
4. (sports) goal (point scored in a game as a result of placing the object into the goal)

• “branka”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “branka”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “branka”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025

Borrowed from Italian branca.

• IPA^(key): /ˈbran.ka/

branka f (plural branki or branek)

1. category, class
2. branch (of knowledge)
3. tentacle
4. flight of steps

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈbranka/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈbranka/

branka f

1. diminutive of brána

• Jan Gebauer (1903–1916) “branka”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění

From brać +‎ -anka.

• IPA^(key): /ˈbran.ka/

• Audio:

  (file)

• Rhymes: -anka
• Syllabification: bran‧ka

branka f

1. (historical) impressment for forced labor or military service

   Hypernym: pobór

2. (historical) female captive

   Synonym: jeniec

• branka in Wielki słownik języka polskiego, Instytut Języka Polskiego PAN
• branka in Polish dictionaries at PWN