Czech
Etymology
From do- + nutit.
Pronunciation
Verb
donutit pf (imperfective donucovat)
- to make, to force, to coerce
Conjugation
Conjugation of donutit
| infinitive
|
donutit, donutiti
|
active adjective
|
donutivší
|
| verbal noun
|
donucení
|
passive adjective
|
donucený
|
| present forms |
indicative |
imperative
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| 1st person
|
donutím |
donutíme |
— |
donuťme
|
| 2nd person
|
donutíš |
donutíte |
donuť |
donuťte
|
| 3rd person
|
donutí |
donutí |
— |
—
|
The verb donutit does not have present tense and the present forms are used to express future only.
| participles |
past participles |
passive participles
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| masculine animate
|
donutil |
donutili |
donucen |
donuceni
|
| masculine inanimate
|
donutily |
donuceny
|
| feminine
|
donutila |
donucena
|
| neuter
|
donutilo |
donutila |
donuceno |
donucena
|
| transgressives
|
present
|
past
|
| masculine singular
|
— |
donutiv
|
| feminine + neuter singular
|
— |
donutivši
|
| plural
|
— |
donutivše
|
|
Derived terms
Further reading
- “donutiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “donutiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “donutit”, in Akademický slovník současné češtiny, 2012–2025, slovnikcestiny.cz
- “donutit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025