hádat

See also: hadat and hádať

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech hádati, from Proto-Slavic *gadati.

Pronunciation

  • IPA(key): [ˈɦaːdat]
  • Audio:(file)

Verb

hádat impf (perfective pohádat or uhodnout or uhádnout)

  1. (intransitive) to guess
  2. (reflexive with se) to quarrel, to argue
    Jen neměl rád, když jsme se hádali s maminkou nebo se sebou navzájem. ― He did not like when we argued with mum or with each other.

Conjugation

Conjugation of hádat
infinitive hádat, hádati active adjective hádající


verbal noun hádání passive adjective hádaný
present forms indicative imperative
singular plural singular plural
1st person hádám hádáme — hádejme
2nd person hádáš hádáte hádej hádejte
3rd person hádá hádají — —

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive hádat.

participles past participles passive participles
singular plural singular plural
masculine animate hádal hádali hádán hádáni
masculine inanimate hádaly hádány
feminine hádala hádána
neuter hádalo hádala hádáno hádána
transgressives present past
masculine singular hádaje —
feminine + neuter singular hádajíc —
plural hádajíce —

Derived terms

See also

Further reading

This article is issued from Wiktionary. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.