Czech
Etymology
Inherited from Old Czech hlásiti. By surface analysis, hlas + -it.
Pronunciation
Verb
hlásit impf (perfective ohlásit or přihlásit)
- to report
- Synonym: meldovat
- Poslušně hlásím... ― I humbly report...
- to announce
- (reflexive with se) to raise one's hand, to hold up one's hand
- (reflexive with se) to apply
hlásit se na vysokou školu- to apply for admission to a university
- (reflexive with se) to profess
hlásit se k víře / vyznávat víru- to profess a religion
Conjugation
Conjugation of hlásit
| infinitive
|
hlásit, hlásiti
|
active adjective
|
hlásící
|
| verbal noun
|
hlášení
|
passive adjective
|
hlášený
|
| present forms |
indicative |
imperative
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| 1st person
|
hlásím |
hlásíme |
— |
hlasme, hlašme (coll.)
|
| 2nd person
|
hlásíš |
hlásíte |
hlas, hlaš (coll.) |
hlaste, hlašte (coll.)
|
| 3rd person
|
hlásí |
hlásí |
— |
—
|
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive hlásit.
| participles |
past participles |
passive participles
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| masculine animate
|
hlásil |
hlásili |
hlášen |
hlášeni
|
| masculine inanimate
|
hlásily |
hlášeny
|
| feminine
|
hlásila |
hlášena
|
| neuter
|
hlásilo |
hlásila |
hlášeno |
hlášena
|
| transgressives
|
present
|
past
|
| masculine singular
|
hláse |
—
|
| feminine + neuter singular
|
hlásíc |
—
|
| plural
|
hlásíce |
—
|
|
Derived terms
Further reading
- “hlásiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “hlásiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “hlásit”, in Akademický slovník současné češtiny, 2012–2025, slovnikcestiny.cz
- “hlásit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025