hlen
Czech
Etymology
Inherited from Old Czech hlen, from Proto-Slavic *glěnь.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈɦlɛn]
- Hyphenation: hlen
- Rhymes: -ɛn
Noun
hlen m inan
Declension
Further reading
- “hlen”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “hlen”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “hlen”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025
Old Czech
Alternative forms
- hľen (alternative writing)
Etymology
Inherited from Proto-Slavic *glěnь.
Pronunciation
Noun
hlen m inan
Declension
Declension of hlen (hard o-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | hlen | hleny | hleni, hlenové |
| genitive | hlena, hlenu | hlenú | hlenóv |
| dative | hlenu | hlenoma | hlenóm |
| accusative | hlen | hleny | hleny |
| vocative | hlene | hleny | hleni, hlenové |
| locative | hleně, hlenu | hlenú | hleniech |
| instrumental | hlenem | hlenoma | hleny |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
Descendants
- Czech: hlen
Further reading
- Jan Gebauer (1903–1916) “hlen”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění