kloub
See also: Kloub
Czech
Etymology
Inherited from Old Czech klúb, from Proto-Slavic *klǫbъ.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈklou̯p]
- Hyphenation: kloub
Noun
kloub m inan (diminutive kloubek)
Declension
Declension of kloub (hard masculine inanimate)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | kloub | klouby |
| genitive | kloubu | kloubů |
| dative | kloubu | kloubům |
| accusative | kloub | klouby |
| vocative | kloube | klouby |
| locative | kloubu | kloubech |
| instrumental | kloubem | klouby |
Related terms
- kloubní m
- skloubit
- vykloubit
Further reading
- “kloub”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “kloub”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “kloub”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025