ploutev
Czech
Etymology
Inherited from Old Czech plútva. From plout + -ev.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈplou̯tɛf]
Noun
ploutev f
Declension
Declension of ploutev (soft zero-ending feminine reducible)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | ploutev | ploutve |
| genitive | ploutve | ploutví |
| dative | ploutvi | ploutvím |
| accusative | ploutev | ploutve |
| vocative | ploutvi | ploutve |
| locative | ploutvi | ploutvích |
| instrumental | ploutví | ploutvemi |
Further reading
- “ploutev”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “ploutev”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “ploutev”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025