povyk
Czech
Etymology
Inherited from Old Czech povyk, from Proto-Slavic *povykъ. Compare Serbo-Croatian повик.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈpovɪk]
- Hyphenation: po‧vyk
Noun
povyk m inan
Declension
Declension of povyk (velar masculine inanimate)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | povyk | povyky |
| genitive | povyku | povyků |
| dative | povyku | povykům |
| accusative | povyk | povyky |
| vocative | povyku | povyky |
| locative | povyku | povycích |
| instrumental | povykem | povyky |
Derived terms
See also
Further reading
- “povyk”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “povyk”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “povyk”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025