reprobatus
Latin
Etymology
Perfect passive participle of reprobō.
Participle
reprobātus (feminine reprobāta, neuter reprobātum); first/second-declension participle
Declension
First/second-declension adjective.
| singular | plural | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| masculine | feminine | neuter | masculine | feminine | neuter | ||
| nominative | reprobātus | reprobāta | reprobātum | reprobātī | reprobātae | reprobāta | |
| genitive | reprobātī | reprobātae | reprobātī | reprobātōrum | reprobātārum | reprobātōrum | |
| dative | reprobātō | reprobātae | reprobātō | reprobātīs | |||
| accusative | reprobātum | reprobātam | reprobātum | reprobātōs | reprobātās | reprobāta | |
| ablative | reprobātō | reprobātā | reprobātō | reprobātīs | |||
| vocative | reprobāte | reprobāta | reprobātum | reprobātī | reprobātae | reprobāta | |
Descendants
- English: reprobate