robův

• IPA^(key): [ˈrobuːf]
• Hyphenation: ro‧bův

From rob +‎ -ův. Noun rob comes from Proto-Slavic *orbъ (“servant, slave”), from Proto-Indo-European *h₃erbʰ- (“orphan, child slave or servant”).^[1]

robův

1. (archaic) slave's, serf's

See the etymology of the corresponding lemma form.

robův

1. (obsolete) genitive plural of rob

   Synonym: robů

   • 1882, Antonín Kotík, transl., Historie literatur slovanských‎^[1], volume 2, Praha: F. Šimárček, translation of История славянских литератур by A. N. Pypin and V. D. Spasovich:

     Svobodní kmeti během času zmizeli v davu těch, kteří na statcích cizích – knížecích, kněžských nebo panských seděli s lidmi nevolnými, s roby a robův potomky.

     In the course of time free patriarchs disappeared in the crowd of those, who lived in somebody else’s estates – of a prince, priest or lord – with unfree people, with serfs and descendants of serfs.

• “robův”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957

• obrův