smeknout

• IPA^(key): [ˈsmɛknou̯t]
• Rhymes: -ɛknou̯t
• Hyphenation: smek‧nout

smeknout pf (imperfective smekat)

1. take off one's covering of the head, usually a hat
   • 1860, Josef Pečírka, Tisíc a jedna noc‎^[1], volume 3, Praha: Josef Pečírka, page 62:

     Na to sestoupil král strůnu, posadil na něj syna, smeknul korunu a posadil ji synovi na hlavu, opásal ho mečem královským, a zvolal: „Ejhle král váš!“

     Then the king stepped of the throne, sit his son upon it, took off his crown and put it on his son's head, girded him with the royal sword and exclaimed: "Behold your king!"

2. (reflexive with se) slip, skid to lose one’s traction on a slippery surface [since 14th c.]
   • 2011, Jan Welzl, Hrdinové Ledového moře‎^[2], Carpe Diem, →ISBN, page 28:

     […] často jsem viděl, jak mému druhu přede mnou uklouzla noha, smekl se, smekly se i saně a letěly se vším všudy, i se psím spřežením, do kanálu, on pak sám sklouzl do vody za nimi.

     […] I often saw how a leg of my companion in front of me slipped, he skidded, the sledge skidded too and went into the canal even with the dogs, a he himself followed them into the water.

• “smeknouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “smeknouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989