smiech
Old Czech
Etymology
Inherited from Proto-Slavic *směxъ.
Pronunciation
Noun
smiech m inan
- laughter
- z smiechu ― for a laughter
- býti v smiechu ― to be an object of ridicule
- držěti na smiechu ― to make fun of
Declension
Declension of smiech (hard o-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | smiech | smiechy | smieši, smiechové |
| genitive | smiecha, smiechu | smiechú | smiechóv |
| dative | smiechu | smiechoma | smiechóm |
| accusative | smiech | smiechy | smiechy |
| vocative | smieše | smiechy | smieši, smiechové |
| locative | smiešě, smiechu | smiechú | smiešiech |
| instrumental | smiechem | smiechoma | smiechy |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
Related terms
Descendants
- Czech: smích
Further reading
- Jan Gebauer (1903–1916) “smiech”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění
Serbo-Croatian
Noun
smiech m animacy unspecified (Cyrillic spelling смиецх)
- obsolete spelling of smijeh
Slovak
Etymology
Inherited from Proto-Slavic *směxъ.
Pronunciation
- IPA(key): [smi̯ex]
Noun
smiech m inan (diminutive smiešik or smiešok)
Declension
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | smiech | smiechy |
| genitive | smiechu | smiechov |
| dative | smiechu | smiechom |
| accusative | smiech | smiechy |
| locative | smiechu | smiechoch |
| instrumental | smiechom | smiechmi |
Further reading
- “smiech”, in Slovníkový portál Jazykovedného ústavu Ľ. Štúra SAV [Dictionary portal of the Ľ. Štúr Institute of Linguistics, Slovak Academy of Science] (in Slovak), https://slovnik.juls.savba.sk, 2003–2025