volánek
Old Czech
Etymology
Coined by Klaret. First attested in the 14th century. Compare Polish wołacz.
Pronunciation
Noun
volánek m inan
- (grammar) vocative case
- from KlarVok 42-3 De grammatica:
- volánek vocativus, dánek dativus, vinovánek accusativus
- from KlarVok 42-3 De grammatica:
Declension
Declension of volánek (hard o-stem reducible)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | volánek | volánky | volánci, volánkové |
| genitive | volánka, volánku | volánkú | volánkóv |
| dative | volánku | volánkoma | volánkóm |
| accusative | volánek | volánky | volánky |
| vocative | volánče | volánky | volánci, volánkové |
| locative | voláncě, volánku | volánkú | volánciech |
| instrumental | volánkem | volánkoma | volánky |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
See also
- jmenovánek (“nominative case”)
- rodlík (“gentive case”)
- dánek (“dative case”)
- vinovánek (“accusative case”)
Further reading
- Michálek, Emanuel (1989) Česká slovní zásoba v Klaretových slovnících [Czech wordstock in Klaret dictionaries] (in Czech), Prague: Academia, →ISBN, page 73
- Jan Gebauer (1903–1916) “volánek”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění