dědictví

Tchèque

Étymologie

Dérivé de dědic héritier »), avec le suffixe -ství ; apparenté au polonais dziedzictwo.

Nom commun

Cas Singulier Pluriel
Nominatif dědictví dědictví
Génitif dědictví dědictví
Datif dědictví dědictvím
Accusatif dědictví dědictví
Vocatif dědictví dědictví
Locatif dědictví dědictvích
Instrumental dědictvím dědictvími

dědictví \ɟɛɟɪt͡stviː\ neutre

  1. Héritage.
    • Při pohřbu plakali a chválili zemřelého do nebe. Naříkali, že mu Pán Bůh delšího věku nedopřál, neboť byl prý to muž dobrého srdce. Ale už nemohli se dočkati, aby bylo po pohřbu a aby mohli se o dědictví dělit.  (František Sláma, Zakletý kohout)
      …mais ils étaient impatients de se partager l’héritage.

Synonymes

Voir aussi

Références

    Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons – Attribution – Partage à l’identique. Des conditions supplémentaires peuvent s’appliquer aux fichiers multimédias.