facka

De l’italien faccia (« face »)[1] avec le suffixe -ka.

facka \faʦ̑ka\ féminin

1. (Désuet) Joue.
   • Exemple d’utilisation manquant. (Ajouter)
2. Claque sur la joue, gifle.
   • Exemple d’utilisation manquant. (Ajouter)

• policzek

• fackać (« gifler »)

• Cette page utilise des informations de l’article du Wiktionnaire en polonais, sous licence CC BY-SA 4.0 : facka. (liste des auteurs et autrices)

De l’italien faccia (« face »)[1] avec le suffixe -ka.

facka \fat͡ska\ féminin

1. Gifle, claque.
   • „To je hrozný,“ povídá na to nebožtík pan obrlajtnant Buchánek, „ty si, chlape mizerná, loudíš vo facku, buď rád, že ti dám jenom vobyčejnou pozemskou facku, kdybych ti dal takovou tu měsíční, tak bys při své lehkostí letěl až někam na Alpy a rozplác by ses vo ně.“ — (Jaroslav Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války)

     La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

2. (Sens figuré) Gifle, claque.
   • Müllerová pro švédské noviny Dagens Nyheter uvedla, že rozhodnutí výboru je fackou do tváře všem, kdo usilují o demokracii a lidská práva. — (Mo Jen oslavuje cenzuru, říká Herta Müllerová, Aktuálně.cz 27. 11. 2012)

     La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

• políček

• fackovat