poručník

Tchèque

Étymologie

Doublon de poručík lieutenant »), comparer avec le polonais porucznik, de poručit, « (re)commander », le radical du mot est ruka, « main ».

Nom commun

Cas Singulier Pluriel
Nominatif poručník poručníci
ou poručníkové
Génitif poručníka poruční
Datif poručníkovi
ou poručníku
poručníkům
Accusatif poručníka poručníky
Vocatif poručníku poručníci
ou poručníkové
Locatif poručníkovi
ou poručníku
poručnících
Instrumental poručníkem poručníky

poručník \Prononciation ?\ masculin animé (pour une femme, on dit : poručnice)

  1. Tuteur, personne qui a la garde d’un mineur ou d’un majeur frappé d’incapacité.
    • Záviš z Falkenštejna si vzal za manželku královnu Kunhutu a stal se poručníkem mladého Václava II.
      La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Synonymes

Dérivés

  • poručenství, poručnictví, tutelle, curatelle

Voir aussi

  • poručník sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque) 

Références

Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons – Attribution – Partage à l’identique. Des conditions supplémentaires peuvent s’appliquer aux fichiers multimédias.