vykřičník
Tchèque
Étymologie
- De výkřik (« exclamation ») ou vykřičet.
Nom commun
Cas | Singulier | Pluriel |
---|---|---|
Nominatif | vykřičník | vykřičníky |
Génitif | vykřičníku | vykřičníků |
Datif | vykřičníku | vykřičníkům |
Accusatif | vykřičník | vykřičníky |
Vocatif | vykřičníku | vykřičníky |
Locatif | vykřičníku | vykřičnících |
Instrumental | vykřičníkem | vykřičníky |
vykřičník \Prononciation ?\ masculin inanimé
- Point d’exclamation.
Na konci zvolací věty píšeme vykřičník.
- La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)
Voir aussi
- vykřičník sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque)
Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons – Attribution – Partage à l’identique. Des conditions supplémentaires peuvent s’appliquer aux fichiers multimédias.