vysloužilec
Tchèque
Étymologie
- De vysloužilý, vysloužit (« méritant, mériter ») avec le suffixe -ec.
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | vysloužilec | vysloužilci |
| Génitif | vysloužilce | vysloužilců |
| Datif | vysloužilci | vysloužilcům |
| Accusatif | vysloužilce | vysloužilce |
| Vocatif | vysloužilče | vysloužilci |
| Locatif | vysloužilci | vysloužilcích |
| Instrumental | vysloužilcem | vysloužilci |
vysloužilec \Prononciation ?\ masculin animé
Synonymes
Dérivés
- vysloužilecký
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage
Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons – Attribution – Partage à l’identique. Des conditions supplémentaires peuvent s’appliquer aux fichiers multimédias.