vysunout

Dérivé de sunout (« glisser »), avec le préfixe vy- (« ex- »).

vysunout \vɪsʊnɔʊ̯t\ perfectif (imperfectif : vysouvat) (voir la conjugaison)

1. Sortir, glisser hors de.
   • Naklonil se až k ní a nachýlil hlavu ke straně. Když rozevřel rty a vysunul jazyk, zahlédla jeho ostré špičáky. Olízl jí šťávu z brady a dosedl zpátky na židli. — (Jiřina Stárková, Milenec z temnot, 2010)

     …et a tiré la langue, etc.

• vyšoupnout

• vysunutí
• výsuvný

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage