obránce

obránce (Tschechisch)

Substantiv, m

Singular Plural
Nominativ obránce obránci
obráncové
Genitiv obránce obránců
Dativ obránci
obráncovi		 obráncům
Akkusativ obránce obránce
Vokativ obránce obránci
obráncové
Lokativ obránci
obráncovi		 obráncích
Instrumental obráncem obránci

Worttrennung:

obrán·ce

Aussprache:

IPA: [ˈʔɔbraːnt͡sɛ]
Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Person, die etwas verteidigt, verhindert; Verteidiger

Synonyme:

[1] obhájce

Beispiele:

[1] „Ten pálil od modré čáry na už prázdnou branku, v trefě mu těsně nezabránil ani padající obránce Victor Hedman.“[1]
Dieser schoss von der blauen Linie auf das schon leere Tor, seinen Treffer konnte auch der gerade im Fallen begriffene Verteidiger Victor Hedman nicht mehr verhindern.

Übersetzungen

 [1] Person, die etwas verteidigt, verhindert; Verteidiger
Referenzen und weiterführende Informationen:
[1] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „obránce“
[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „obránce“
[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „obránce“
[1] Langenscheidt Tschechisch-Deutsch, Stichwort: „obránce“

Quellen:

  1. ↑ Lidové noviny vom 29. Februar 2020
Dieser Artikel wurde von Wiktionary herausgegeben. Der Text ist als Creative Commons - Attribution - Sharealike lizenziert. Möglicherweise können weitere Bestimmungen für Mediendateien gelten.