kohout
See also: Kohout
Czech
Etymology
Inherited from Old Czech kohút. Inherited from Proto-Slavic *kokotъ.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈkoɦou̯t]
Audio: (file) - Rhymes: -out
- Hyphenation: ko‧hout
Noun
kohout m anim
Declension
Declension of kohout (hard masculine animate)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | kohout | kohouti, kohoutové |
| genitive | kohouta | kohoutů |
| dative | kohoutovi, kohoutu | kohoutům |
| accusative | kohouta | kohouty |
| vocative | kohoute | kohouti, kohoutové |
| locative | kohoutovi, kohoutu | kohoutech |
| instrumental | kohoutem | kohouty |
Noun
kohout m inan
Declension
Declension of kohout (hard masculine inanimate)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | kohout | kohouty |
| genitive | kohoutu | kohoutů |
| dative | kohoutu | kohoutům |
| accusative | kohout | kohouty |
| vocative | kohoute | kohouty |
| locative | kohoutu | kohoutech |
| instrumental | kohoutem | kohouty |
Derived terms
See also
Further reading
- “kohout”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “kohout”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “kohout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025