< Conjugaison:tchèque
Conjugaison:tchèque/osvědčit
L’impératif fait aussi osvědči, osvědčeme, osvědčete.
| Personne | Présent | Passé | Futur | Conditionnel | Impératif |
|---|---|---|---|---|---|
| já | osvědčil jsem masculin osvědčila jsem féminin | osvědčím | osvědčil bych masculin osvědčila bych féminin | — | |
| ty | osvědčil jsi masculin osvědčils (Familier) masculin osvědčila jsi féminin | osvědčíš | osvědčil bys masculin osvědčila bys féminin | osvědč | |
| on ona ono |
osvědčil masculin osvědčila féminin osvědčilo neutre | osvědčí | osvědčil by masculin osvědčila by féminin masculin osvědčilo by neutre | — | |
| my | osvědčili jsme masculin osvědčily jsme féminin | osvědčíme | osvědčili bychom masculin osvědčily bychom féminin | osvědčme | |
| vy | osvědčili jste masculin osvědčily jste féminin | osvědčíte | osvědčili byste masculin osvědčily byste féminin | osvědčte | |
| oni ony ony |
osvědčili masculin osvědčily féminin osvědčila neutre | osvědčí | osvědčili by masculin osvědčily by féminin osvědčila by neutre | — |
Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons – Attribution – Partage à l’identique. Des conditions supplémentaires peuvent s’appliquer aux fichiers multimédias.