doklad

Déverbal de dokládat (« documenter, établir »).

doklad \dɔklat\ masculin inanimé

1. Document qui sert à prouver (une identité, un contrat, etc.), justificatif, pièce justificative.
   • daňový doklad - účetní doklad.

     justificatif fiscal - document comptable.

   • notářský doklad - opravný doklad.

     pièce authentique - pièce rectificative.

   • originální doklad.

     document original.

   • osobní doklad, průkazný doklad.

     pièce d'identité.

   1. (Au pluriel) Papiers.
      • Ukradli mi doklady, peněženku i telefon.

        on m'a volé mes papiers, mon portefeuille et mon téléphone.

• dokument, důkaz, list

• dokladovka
• důkladný
  • důkladně

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage