flektivní
Tchèque
Étymologie
- Dérivé savant du latin flecto (« fléchir »).
Adjectif
| nombre | cas \ genre | masculin | féminin | neutre | |
|---|---|---|---|---|---|
| animé | inanimé | ||||
| singulier | nominatif | flektivní | |||
| vocatif | flektivní | ||||
| accusatif | flektivního | flektivní | |||
| génitif | flektivního | flektivní | flektivního | ||
| locatif | flektivním | flektivní | flektivním | ||
| datif | flektivnímu | flektivní | flektivnímu | ||
| instrumental | flektivním | flektivní | flektivním | ||
| pluriel | nominatif | flektivní | |||
| vocatif | flektivní | ||||
| accusatif | flektivní | ||||
| génitif | flektivních | ||||
| locatif | flektivních | ||||
| datif | flektivním | ||||
| instrumental | flektivními | ||||
flektivní \Prononciation ?\
- Flexionnel.
Ve flektivních jazycích je pád jedním z hlavních prostředků, jak vyjádřit vztahy ve větě.
- Dans les langues flexionnelles, etc.
Synonymes
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage
Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons – Attribution – Partage à l’identique. Des conditions supplémentaires peuvent s’appliquer aux fichiers multimédias.