hořký

Voir aussi : horký

Tchèque

Étymologie

Du vieux slave горькъ, gorĭkŭ, apparenté à hořet (« bruler ») : « brulant la langue : amer ».

Adjectif

nombre cas \ genre masculin féminin neutre
animé inanimé
singulier nominatif hoř hoř hoř
vocatif hoř hoř hoř
accusatif hořkého hoř hořkou hoř
génitif hořkého hoř hořkého
locatif hořkém hoř hořkém
datif hořkému hoř hořkému
instrumental hořkým hořkou hořkým
pluriel nominatif hoř hoř hoř
vocatif hoř hoř hoř
accusatif hoř hoř
génitif hořkých
locatif hořkých
datif hořkým
instrumental hořkými

hořký \ɦɔr̝̊kiː\ (comparatif : hořčejší, superlatif : nejhořčejší)

  1. Amer.
    • Existují chemoreceptory vnímající hořké, sladké, slané a kyselé.
      La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)
    • hořká vzpomínka, un amer souvenir.

Dérivés

Prononciation

Références

  • Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage
  • Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2001
Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons – Attribution – Partage à l’identique. Des conditions supplémentaires peuvent s’appliquer aux fichiers multimédias.