kosma

Voir aussi : kosmá

Espéranto

Étymologie

Dérivé de kosmo cosmos »), avec le suffixe -a.

Adjectif

Cas Singulier Pluriel
Nominatif kosma
\ˈkos.ma\
kosmaj
\ˈkos.maj\
Accusatif kosman
\ˈkos.man\
kosmajn
\ˈkos.majn\

kosma \kos.ma\

  1. (Astronomie) Cosmique.

Prononciation

  • France (Toulouse) : écouter « kosma [kos.ma] »

Voir aussi

Références

Tchèque

Étymologie

Du vieux slave qui donne le russe космы chevelure ébouriffée »), le polonais kosmyk mèche de cheveux »), le bulgare косъм, kosam cheveu »).

Nom commun

Cas Singulier Pluriel
Nominatif kosma kosmy
Génitif kosmy kosem
Datif kos kosmám
Accusatif kosmu kosmy
Vocatif kosmo kosmy
Locatif kos kosmách
Instrumental kosmou kosmami

kosma \Prononciation ?\ féminin

  1. (Désuet) Pelage.
    • A Jan bě woblečeny drastu z kamelowych kosmow a kožany pas bě na jeho bjedrach, – A Jan byl oblečený do oděvu z velbloudích srstí a kožený pás byl na jeho bedrech.  (Markovo evangelium)
      La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Synonymes

Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons – Attribution – Partage à l’identique. Des conditions supplémentaires peuvent s’appliquer aux fichiers multimédias.