nájemce
Tchèque
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | nájemce | nájemci ou nájemcové |
| Génitif | nájemce | nájemců |
| Datif | nájemci ou nájemcovi |
nájemcům |
| Accusatif | nájemce | nájemce |
| Vocatif | nájemce | nájemci ou nájemcové |
| Locatif | nájemci ou nájemcovi |
nájemcích |
| Instrumental | nájemcem | nájemci |
nájemce \Prononciation ?\ masculin animé (pour une femme, on dit : nájemkyně)
- Locataire.
Nájem je typ závazku, který vznikne uzavřením nájemní smlouvy. V ní se pronajímatel a nájemce dohodnou na tom, že nájemce může po dohodnutou dobu a za úplatu (nájemné) používat určitou konkrétní věc, která patří pronajímateli, či z ní brát užitky.
- La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)
Synonymes
- nájemník
Antonymes
- pronajímatel, bailleur
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage
Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons – Attribution – Partage à l’identique. Des conditions supplémentaires peuvent s’appliquer aux fichiers multimédias.