otcův

Tchèque

Étymologie

Mot dérivé de otec, avec le suffixe -ův.

Adjectif possessif

nombre cas \ genre masculin féminin neutre
animé inanimé
singulier nominatif otcův otcova otcovo
vocatif otcův otcova otcovo
accusatif otcova otcův otcovu otcovo
génitif otcova otcovy otcova
locatif otcově
datif otcovu otcově otcovu
instrumental otcovým otcovou otcovým
pluriel nominatif otcovi otcovy otcova
vocatif otcovi otcovy otcova
accusatif otcovy otcova
génitif otcových
locatif otcových
datif otcovým
instrumental otcovými

otcův \ɔt.t͡suːf\ masculin

  1. Paternel, de père.
    • Půjčil jsem si otcovo auto.
      J'ai emprunté la voiture de mon père.
    • Otcovo požehnání měl správně dostat Ezau, ale Rebekka chtěla, aby požehnání dostal Jákob.
      La bénédiction paternelle, etc.

Dérivés

Vocabulaire apparenté par le sens

Prononciation


Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons – Attribution – Partage à l’identique. Des conditions supplémentaires peuvent s’appliquer aux fichiers multimédias.