zplnomocněný
Tchèque
Étymologie
- Adjectivation de zplnomocněn, participe passif de zplnomocnit (« donner les pleins pouvoir »).
Adjectif
| nombre | cas \ genre | masculin | féminin | neutre | |
|---|---|---|---|---|---|
| animé | inanimé | ||||
| singulier | nominatif | zplnomocněný | zplnomocněná | zplnomocněné | |
| vocatif | zplnomocněný | zplnomocněná | zplnomocněné | ||
| accusatif | zplnomocněného | zplnomocněný | zplnomocněnou | zplnomocněné | |
| génitif | zplnomocněného | zplnomocněné | zplnomocněného | ||
| locatif | zplnomocněném | zplnomocněné | zplnomocněném | ||
| datif | zplnomocněnému | zplnomocněné | zplnomocněnému | ||
| instrumental | zplnomocněným | zplnomocněnou | zplnomocněným | ||
| pluriel | nominatif | zplnomocnění | zplnomocněné | zplnomocněná | |
| vocatif | zplnomocnění | zplnomocněné | zplnomocněná | ||
| accusatif | zplnomocněné | zplnomocněná | |||
| génitif | zplnomocněných | ||||
| locatif | zplnomocněných | ||||
| datif | zplnomocněným | ||||
| instrumental | zplnomocněnými | ||||
zplnomocněný \Prononciation ?\
- Plénipotentiaire, doté de pleins pouvoirs.
Mimořádný a zplnomocněný velvyslanec.
- Ambassadeur exceptionnel et plénipotentiaire.
Apparentés étymologiques
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage
Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons – Attribution – Partage à l’identique. Des conditions supplémentaires peuvent s’appliquer aux fichiers multimédias.